Vinnetou, Rudý gentleman

Fotopříběh - 2. část

Trojice vojáků právě odpočívala po náročné jízdě, když tu si Merril všiml velké tlupy banditů, kteří se chystali přepadnout osadu Ponců. Okamžitě vsedli na koně a jeli k vesnici.

Od banditů se oddělilo několik jezdců, kteří právě přijížděli ke dvěma Poncům. "Přicházíme jako přátelé!" volal z dálky David Luke. "Co hledají bledé tváře u osady Ponců?" - "Chceme k jezeru Modrých vod a zabloudili jsme." - "Bledé tváře ať se nepřibližují." - "Prosíme jen, aby nám přátelé z kmene Ponca ukázali cestu." - "Bledé tváře ať zůstanou stát." - "Ale přátelé, darujeme vám ohnivou vodu, když nám poradíte, kudy máme jet dál." V tu chvíli se z opačného konce osady ozvaly výstřely, strážci se otočili a Luke je zastřelil. Indiáni byli bez milosti povražděni a vesnice vypálena. Pouze náčelníkovi se podařilo uprchnout.

"Z toho se budete zodpovídat! Kdo vůbec jste? Zbláznili jste se? Co vám ti Poncové udělali?" křičel zděšeně Merril na bandity. "Mrtvej Indián, dobrej Indián!" odsekl drze Luke. "Lumpové jako jste vy patří na šibenici!" - "Koukej zmizet!" - "Co si to dovolujete?" - "Zmiz, povídám!" - "Podám hlášení v pevnosti." - "To si podej, chlapečku. Jestli tam ovšem dojedeš." Luke zavolal své lidi a vyslal je za trojicí vojáků, aby se zbavili nepohodlných svědků.

Po několika hodinách jízdy se vojáci rozhodli, že si dopřejí chvilku odpočinku. Utábořili se mezi skalami a krátce na to je přepadli bandité. Životy jim zachránili dva slavní zálesáci: Old Shatterhand a strejc Gunstick. Bandité se zalekli a utekli. "Strýček Gunstick z flinty pálí, bandité se v krvi válí. Každý z nich to rychle vyčíh a vzal radši do zaječích," zaveršoval si hudený zálesák.

"Odkdypak se kavalerie prohání po hranicích beze zbraní?" zeptal se Merrila Old Shatterhand. "Sebrali nám je Indiáni. Pušky i náboje." - "Poncové?" - "Ne, Assiniboinové. Naštěstí tam byl náčelník Apačů." - "Vinnetou?" - "Ano, Vinnetou. Nebýt jeho pomoci, tak jsme přišli o něco cennějšího, než jsou pušky a pistole." - "A co to bylo za chlapy, co vás přepadli?" - "Já je neznám. Ale patří k veliké tlupě, která dnes ráno srovnala se zemí osadu Ponců." - "A proč?" - "Nemám ponětí. Vinnetou nás poslal do pevnosti Niobrara s mírovým poselstvím, ale s touhle chátrou, co vypaluje vesnice a vraždí malé děti, se na žádný mír těšit nemůžeme. Bylo nás na ně bohužel málo." - "Ty přenechte mě. A můj přítel se teď připojí k vám, je to dobrý střelec." - "Dokonce jeden z nejlepších, jaké zná sever, západ, jih. Hleďte pane, kdo to tady je? Strejc Gunstick, básník prérie," usmál se poeta.

Děj příběhu se přesunul do vesnice Assiniboinů. "Všechny šípy uprostřed terče! Vinnetou Ribannu nechválí?" - "Vinnetou nerad vidí zbraně v rukou dívek." - "Ribanna se s nimi seznámila už v dětství. Chce otci nahradit syna. Přál si více syna než dceru." - "Ribanno, Vinnetou si váží lásky k otci." - "Ribanna velmi miluje otce!" - "Vinnetou ví. Proč zamlčela Ribanna při prvním setkání, že je dcera velkého náčelníka?" - "Náš kmen říká: ženy, které mnoho mluví, jako když voda šumí, kradou muži jeho klid." - "A ty, co mlčí, mu kradou srdce."

"Jeskyně je úkryt pro ženy a děti, když přijde nebezpečí. Velké tajemství Assiniboinů. Vinnetou je jediný cizinec, který to ví," pravila Ribanna. "Vinnetou je stále cizinec?" - "Ribanna dá Vinnetouovi odpověď, když chvíli počká." Ribanna poodešla kousek dál. "Ribanna mluví tiše, ale Vinnetou ji přesto uslyší, protože už není cizinec." - "I Vinnetou má ústa tichá, ale jeho srdce volá." - "A co volá jeho srdce?" - "Ribannu!" - "Vinnetou!"

Old Shatterhand sledoval stopy banditů a setkal se při tom s Castlepoolem. "Zase na lovu motýlů?" - "Ó, ne pane, tentokrát ne. Ten vzácný papilio, kterého jsem chytil u Stříbrného jezera, to byl poslední druh, co mi chyběl. Ale teď mě posedla nová sběratelská vášeň." - "A copak sbíráte teď?" - "Dobrodružství, pane. Jsem teď sběratel dobrodružství." - "To je trochu nebezpečný koníček. Tak tedy hodně štěstí." - "To už mám, vždyť jsem potkal vás. A kde jste vy, tam není o dobrodružství nouze. Když mě vezmete s sebou." - "Hm, to nepůjde. Pronásleduju pár bezohledných vrahů. Dali se tímhle směrem." - "Omyl, prosím. Tyto stopy brzy končí. Pak ti chlapi obalili koním kopyta a jeli tam. Já je pozoroval."