Mayovky na Internetu

Literární pseudonymy Karla Maye

Následující příspěvek seznamuje čtenáře s nejznámějšími pseudonymy Karla Maye. Autor je užíval v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století, kdy své příspěvky publikoval především v časopisech. Důvodů, které ho k tomu vedly, bylo více: někdy nechtěl sám sobě konkurovat, jindy si nepřál, aby bylo jeho jméno spojováno s romány nevalné literární úrovně, občas chtěl dodat příběhům nádech exotičnosti či jen zaimponovat osudové ženě svého života. V devadesátých letech zahrnul značnou část svých raných povídek do románů, které vycházely knižně u nakladatele Fehsenfelda a pseudonymita byla rázem porušena. Mayův věhlas tím ale prozatím neutrpěl. Až o mnoho let později došlo k soudním sporům, když vyšlo najevo, že May, vážený a milovaný národní spisovatel, napsal kromě morálně nedotčených příběhů také laciné kolportážní romány "zobrazující nahotu a bujné tvary".

Tajemný Gisela

První známé umělecké jméno Karla Maye je dodnes obestřeno rouškou tajemství. V roce 1876 vyšla u nakladatele Münchmeyera novela Leilet, kterou May později přepracoval a zařadil do románu Pouští jako kapitolu o Zenice. Jako autor této novely je uveden M. Gisela, přičemž není dodnes známo, zda se jedná o muže či ženu.

Dříve se badatelé domnívali, že písmeno "M" by mohlo být zkráceninou slova Madame. Dalším pátráním však bylo zjištěno, že po celém Německu žije okolo půl tuctu rodin nesoucích příjmení Gisela a tak by mohlo být písmeno "M" spíše zkráceninou křestního jména neznámého rodu. Ovšem kterou osobou se May nechal inspirovat, zůstává dodnes záhadou.

Radostné chvíle s Emmou Pollmerovou

Koncem roku 1877 přijal Karel May místo redaktora časopisu Frohe Stunden (Radostné chvíle) u nakladatele Bruna Radelliho. Své vlastní příspěvky (bylo jich celkem 12) tu zveřejnil částečně pod skutečným jménem, částečně pod pseudonymem Emma Pollmer, případně E. Pollmer. Pod tímto pseudonymem vyšly ve Frohe Stunden následující příběhy:

  • Die Kriegskasse (Válečná pokladna)
  • Aqua benedetta
  • Ein Self-man (Selfman)
  • Der Africander (Afrikánec)
  • Vom Tode erstanden (Zmrtvýchvstání)
  • Die Rache des Ehri (Ehriho Pomsta)
  • Nach Sibirien (Na Sibiř)

Stejný pseudonym použil May ještě pro další dvě povídky vydané v časopise Weltspiegel - Die drei Feldmarschalls (Tři polní maršálové) a Der Herrgottsengel (Boží anděl). Pseudonym používal May v letech 1877-1878 a pravděpodobně se tím ucházel o přízeň hohensteinské krasavice Emmy Pollmerové, s níž se i přes pozdější citové ochlazení oženil v roce 1880. Mohlo jít také o dojemný pokus nechat slečnu přijít na chuť spisovatelství.

Karl Hohenthal

Od roku 1879, po dobu zhruba čtyř let, užíval May příležitostně pseudonym Karl Hohenthal. Jak již mnozí tuší, vznikl spojením názvů měst Hohenstein a Ernstthal, což jsou rodiště Emmy Pollmerové a Karla Maye. Pod tímto pseudonymem publikoval své příběhy v časopisech All-Deutschland! a Für alle Welt! Jedná se např. o povídky:

  • Die Universalerben (Univerzální dědicové)
  • Ein Dichter (Básník)
  • Der Giftheiner (Jedový smrťák)
  • Der Pflaumendieb (Zloděj švestek)
  • Der Scheerenschleifer (Brusič nůžek)
  • Die Both Shatters (Dva Shatterové)

Záhadný Ernst von Linden

Další Mayův pseudonym Ernst von Linden vznikl zhruba v téže době jako Karl Hohenthal a objevil se např. u povídek Ein Fürst des Schwindels (Kníže podvodu) a Robert Surcouf, zveřejněných v časopise Deutscher Hausschatz. Ernst von Linden (nebo také E. v. Linden) je krycí jméno, které nemá žádný vztah k osobě Karla Maye či jeho okolí. O jeho původu můžeme tedy jen spekulovat.

Působivý Latréaumont

Pod pseudonymem Prinz Muhamêl Latréaumont zveřejnil Karel May pouze jedinou povídku: Tui Fanua (1880), která je variací příběhu Ehriho pomsta, vydaného o dva roky dříve pod pseudonymem Emma Pollmer v časopise Frohe Stunden. Jméno si May pravděpodobně vypůjčil z románu francouzského spisovatele Eugéna Suea Latréaumont (1837), v němž se jedna z postav jmenuje Jules Duhamel von Latréaumont.

Exotický Capitain Ramon Diaz de la Escosura

Na podzim roku 1882 přijal May nabídku nakladatele Münchmeyera na dodání románu Waldröschen oder Die Rächerjagd rund um die Erde (Lesní růžička aneb Pronásledování kolem zeměkoule), který napsal pod pseudonymem Capitain Ramon Diaz de la Escosura. Důvod užití pseudonymu byl prostý: May se zvolna stával váženým a milovaným spisovatelem a ze všeho nejméně potřeboval, aby se vědělo, že napsal laciný kolportážní román prošpikovaný milostnými pletkami. Badatelé se dnes domnívají, že předlohou pro vznik pseudonymu byly dvě postavy:

  • známý španělský politik a publicista Don Patricio de la Escosura (1807-1878)
  • postava z Mayne Reidova románu The White Chief, nazývaná Don Ramon Diaz

O tom, že si May vypůjčil jméno Ramon Diaz právě z Mayne Reidova románu, svědčí několik indicií: Mayne Reid byl v 19. století jedním z nejčtenějších spisovatelů dobrodružné literatury a jeho dílo May zajisté znal. Mayne Reid prý sám sebe nazýval kapitánem, odtud tedy může pocházet zbývající část Mayova pseudonymu Capitain. Hlavními postavami Mayne Reidova románu jsou Carlos a Rosita; podobně pojmenoval své hrdiny (Karla Sternaua a Lesní růžičku) i Karel May, když se pohybovali na španělském území.

Ojedinělý P. van der Löwen

V lednu 1887 vyšla v časopise Der Gute Kamerad kratičká povídka Ibn el 'amm, u níž byl jako autor uveden jakýsi P. van der Löwen. Tento pseudonym May už nikdy více nepoužil a nikdo dosud nebyl schopen vypátrat, jakým způsobem jméno vzniklo. Pseudonym patrně odkazuje na obsah příběhu, jehož ústředním tématem je útok lví smečky na karavanu. Že je autorem tohoto příběhu právě Karel May, dokazuje doklad o vystavení honoráře, nalezený v Mayově pozůstalosti.

Fonetická hříčka D. Jam

Pod pseudonymem D. Jam vyšla rovněž pouze jediná povídka: Die Rache des Mormonen (Mormonova pomsta), otištěná v roce 1890 v časopise Illustrirte Romane aller Nationen. Část pseudonymu vznikla obrácením sledu písmen May. Co znamená písmeno "D" dosud badatelé s jistotou neurčili. Může se jednat o zkratku křestního jména neznámé osoby, o zkratku německého slova "Deckname" (v překladu "Krycí jméno") nebo jak někdo poznamenal D. Jam = May, D(rážďany).

Mezi další pseudonymy Karla Maye patří např. Hobble Frank, který May používal výhradně v časopise Der Gute Kamerad. Mimo to napsal řadu příběhů anonymně nebo (v případě kolportáže) s dovětkem "od autora" (např. Od autora Lesní růžičky).

 

Použitá literatura:

  • SIEGEL, Peter. Karl Mays Pseudonyme - eine Spurensuche : Teil 2: die literarischen Pseudonyme. Karl May & Co. 2006, N. 104, s. 6-12.

(Autor článku - Zatinka, vytvořeno dne 26.10. 2010)