Vinnetou, Poslední výstřel

Fotopříběh - 1. část

Do nekonečna táhnou se širá a úrodná loviště Apačů Mescalerů, kteří jsou neochvějně věrni svému velkému náčelníkovi Vinnetouovi. Bylo mu souzeno žít v době, kdy po válce severu proti jihu přišel velký hospodářský rozmach a lákal do Ameriky spoustu přistěhovalců. Stále důrazněji požadují rozšíření území na západ, které by bylo možno osídlit. Poctivé úsilí čestných mužů zachovat mír ztroskotává v překotném víru událostí na neschopnosti, sobectví a zradě. Neustále se zmenšuje území Indiánů. Hrozí jim bída a zánik. Náčelník Vinnetou chápe, že se blíží pohroma a neúnavně se pokouší odvrátit ji od indiánských kmenů.

Vinnetou se setkal s náčelníky sousedních indiánských kmenů a doprovázel je do své vesnice na Rio Pecos. Společně chtěli najít řešení, jak zachovat mír mezi rudými a bílými. "Mí rudí bratři hledí na velkou zem svých otců. Na hory, řeky, lesy a úrodné pastviny, jimiž táhnou stáda buvolů. Vinnetou je z duše rád, že zavládl mír mezi našimi kmeny a vzdáleným otcem bledých tváří, ale starost svírá jeho srdce, neboť všichni nejsou stejně ochotni podřídit se zákonu a právu." Z klidného rokování vyrušila náčelníky střelba. Stádo buvolů pronásledovala tlupa banditů. Vinnetou přikázal svým bojovníkům, aby padouchy zajali a přivedli do vesnice.

"Bledé tváře by se měly stydět!" pravil Vinnetou. "Nevím, proč bysme se měli stydět! Vy jste nás přepadli!" odpověděl drze Brown. "Ale na naší půdě nemáte právo lovit, když jste tady cizinci!" - "Stydím se před vámi, náčelníku Vinnetou. Když jsem se přidal k těm mužům, nemohl jsem to ani tušit!" řekl nejmladší z mužů. Brown ho okřikl a otočil se k Vinnetouovi: "Vraťte nám naše zbraně i koně a to hned! Tady se to stejně jednou pořádně vyčistí!" - "Nemluvte tak drze! Lovili jste buvoly, ač nemáte hlad. Zabili jste nám tři bojovníky, chtěli jsme vás pouze varovat." Vinnetou pokynul bojovníkům, aby bělochy srazili k zemi a trošku je postrašili noži, připravenými zasadit smrtelnou ránu. Pak bandity propustil: "Vraťte se zpátky, odkud jste přišli. Koně vám ponechám, ale ze zbraní jen tento nůž. Nikdo vám nezkřiví ani vlas, pokud budete na našich lovištích, neboť je mír. Vaše zbraně si ponechá Vinnetou, aby měl v rukou důkazy."

Zbabělci rychle nasedli na koně a ujížděli pryč. Pouze nejmladší z nich přistoupil k Vinnetouovi, aby mu poděkoval. Vinnetou vrátil muži koně i pušku a varoval ho před jeho společníky: "Vinnetou vám radí, buďte opatrný. Vinnetou vyčetl z očí těch mužů lstivost, chamtivost, vraždu!"

Vinnetou se rozloučil s náčelníky indiánských kmenů a odjel k Nugget-Tsilu, k hrobům své sestry Nšo-či a otce Inču-čuny, kteří byli zavražděni kulkou bídáka Santera. Na Nugget-Tsilu se Vinnetou setkal se svým pokrevním bratrem Old Shatterhandem. "Byl jsem právě v Clintonu," vyprávěl Old Shatterhand. "Přijíždí tam čím dál tím víc přistěhovalců z východu. A noci jsou tam stejně hlučné jako dny. Stýská se mi po dobách, kdy žil ještě náčelník Inču-čuna a Jasný den." - "I Vinnetou sem přišel, aby vzpomínal na starou slávu." - "Chce se mi můj bratr svěřit?"- "Vinnetou se rozhodl jet do Santa Fé. Bojovníci zajali bledou tvář, která řekla, že se vše změní v zemi Apačů. Vinnetou dodržel slib míru a teď chce jen vědět, zda velký bílý otec ve Washingtonu je také ochoten zachovat mír." - "Pomyslil můj bratr na to, že v Santa Fé na něj číhá nebezpečí, jaké dosud nepoznal?" - "Vinnetou nebezpečí zná, ale nemůže zadržet krok, kterým kráčí čas a chce mu jít vstříc. Vejde do města bledých tváří. Bude to poprvé a je rád, že jeho bílý bratr půjde s ním."

Na cestě do Santa Fé nalezli bratři mrtvolu mladého muže, nad kterou kroužili supové. "Vinnetou ho znal. Protože věřil v dobro, musel zemřít," pravil smutně Apač.

Vinnetou prudce zastavil svého koně a zaposlouchal se do hlasu kostelního zvonu ze Santa Fé: "Co je to?" - "Kostelní zvon. Volá všechny křesťany k motlitbě za mrtvé." - "Vinnetou ví, že bledé tváře se modlí, aby jejich duše přišly do nebe. A my Indiáni také doufáme, že naše duše přijdou do věčných lovišť, kde vládne Manitou. Slova pro to mohou být různá, ale snad jejich smysl je stejný. Vinnetou o tom poslední dobou často přemýšlí. Teď mluví zvon k jeho srdci a on mu rozumí. Říká: miluj vše, co je dobré a nenáviď vše, co je zlé."

Guvernér byl návštěvou Vinnetoua a Old Shatterhanda potěšen a zároveň i znepokojen. Bratrům slíbil, že v případě nouze je připraven poslat jim na pomoc vojáky. "Neustále proudí noví přistěhovalci do Santa Fé a dále do Clintonu, kde se zarazí, neboť ví, že Bílý buvol, náčelník Jicarillů, žádá náhle zpět tu půdu, kterou nám postoupil," pravil mrzutě guvernér. "Bílý buvol dostal od bledých tváří ohnivou vodu. Je otrokem ohnivé vody a jedná jako otrok," dodal Vinnetou. "A pár nesvědomitých spekulantů toho zneužívá." - "Viděl jsem v Clintonu muže, kteří jménem jakéhosi syndikátu jednají s přistěhovalci. Slibují jim půdu a vybírají vysoké zálohy," přidal se Old Shatterhand. "Vím o tom, jen ještě neznám jejich vůdce. Ale vím, že každý měsíc posílají Bílému buvolu do hor celý sud kořalky. Dokonce se teď říká, že mu dali zbraně. Věřím, že jen vy, náčelníku Vinnetou, a vy, Mr. Shatterhand, můžete ještě zabránit nejhoršímu."

Celý rozhovor vyslechl guvernérův sekretář. Nenápadně se vytratil do vedlejší místnosti, kde seděl jeden z banditů, nechal přivést Scottera a poslal ho se zprávou k šéfovi. Když se sekretář opět vrátil do kanceláře, guvernér právě oznamoval: "Vzhledem k této změněné situaci bílý otec ve Washingtonu v zájmu míru se rozhodl, že území přidělené Jicarillům se přiměřeně zvětší." - "Vinnetou tam zajede a řekne jim to." - "A vyřiďte jim, že on svoje slovo dodrží, aby se mohla rozdělit půda přistěhovalcům." - "Jicarillové jsou zloději koní a kdo pije ohnivou vodu, nedrží sliby. Doprovodí můj bratr Vinnetoua?" pohlédl Apač tázavě na Old Shatterhanda. "Kdybych já šel k Jicarillům, nešel by Vinnetou se mnou?"