Vinnetou, Poslední výstřel

Fotopříběh - 4. část

Bandité pronásledovali Vinnetoua. Apač přesile statečně odolával, byl však beze zbraní a jediným východiskem bylo ukrýt se vysoko ve skalách a vyčkat na pomoc Old Shatterhanda. Rollins našel nůž, kterým Vinnetou zranil jednoho z banditů. "Nůž patří Vinnetouovi. Ten rudokožec nemá pět životů, ale devět. Jenže ani to mu nepomůže. Pojedete zpátky do Clintonu a já navštívím Bílého buvola."

Bandité Vinnetoua obklíčili a chystali se ho zastřelit, když tu se náhle objevil Old Shatterhand. Ze své henryovky střílel tak dlouho, dokud nezahnal lotry na útěk.

Mezi skalami se nečekaně objevili Indiáni: "Jicarillové! Rudé pero, podnáčelník Bílého buvola," zvolal Vinnetou. "Co pohledává náčelník v lovištích Jicarillů?" otázal se Rudé pero. "Vinnetou zdraví Rudé pero. Přišel se svým bratrem Old Shatterhandem a chtějí s náčelníkem Bílým buvolem vykouřit dýmku míru." - "Rudé pero slyší, co říká Vinnetou. Odvede jej a bledou tvář a odevzdá jejich zbraně velkému náčelníkovi Bílému buvolu." - "To si Rudé pero vážně myslí, že by si Old Shatterhand dal vzít zbraně?" - "Bledé tváře, co tady leží, byly přátelé Jicarillů. Rudé pero donutí jejich nepřátele, aby se podrobili spravedlivému soudu Bílého buvola!" Bratři na sebe pohlédli a odevzdali své zbraně podnáčelníkovi.

"Jicarillové jsou naši nejupřímnější přátelé a ze všech sil podporují náš syndikát," hlásal v kruhu přistěhovalců Vermeulen. "S jejich pomocí dosáhneme svého cíle. Nechci mluvit do větru, ale každou chvíli může přijít příkaz, že se má začít s přidělováním půdy přistěhovalcům. A ti, kteří si ještě nepodali žádost, mohou to v naší kanceláři učinit a zaplatit tam svůj příspěvek. A jakmile pan Rollins, náš čelní spolupracovník, se vrátí ze své cesty k našim rudým přátelům..." Vermeulen nestačil ani dopovědět větu, když tu se náhle objevil skalpovaný Sam Hawkens s hlavou potřenou malinovkou, chtěje vyvolat u přistěhovalců paniku: "Oh, ti proklatí Jicarillové! Varuju vás, nevěřte jim, těm Jicarillům! Ti chlapi mě skalpovali docela zaživa."

Vermeulen přikázal svým kumpánům, aby se o malého Hawkense postarali. S pomocí Ann se mu však podařilo uprchnout. Z balkonu jejího pokoje skočil na hřbet koně ověšeného bednami s rachejtlemi. Ještě netušil, jak se mu zanedlouho budou hodit.

Vinnetou s Old Shatterhandem navštívili Bílého buvola. Náčelník dostal od bělochů dva vozy plné zbraní. Z obou vozů nechal strhnout plachty a pak předstoupil před svůj kmen: "Jicarillové jsou kmen, který má bojovníků víc než dost. Ale kmen, který má zbraně a má bojovníky, nemusí se nikoho bát a před nikým se neskloní. Ani před proradným kmenem Apačů, ani před chamtivostí bílých zlodějů, kteří přišli, aby nám ukradli půdu! Teď máte slovo! Ať promluví Vinnetou, náčelník Apačů!"

"Kmen Apačů není proradný. Náčelník Vinnetou přišel jako přítel! Podívejte se k slunci, jak putuje. Každého roku svítí na změněný svět. Jen ten bude žít, kdo se neprotiví novým časům. Bílý buvole, vyslechněte mého bratra Old Shatterhanda." - "Ať bledá tvář promluví!" - "Bílý otec ve Washingtonu je rozhodnut dát Jicarillům ještě více půdy, poněvadž uznal, že vám jí dříve dal málo. Když ale Bílý buvol chce všechna loviště a chce pro ně válčit, pak to znamená zánik vašeho kmene a nové krveprolití. Vím, že bojovníci Jicarillů jsou stateční a nebojácní, proto by měli být vždy připraveni hájit klid a mír. A vy, náčelníku Bílý buvole, nevěřte lživým lichotkám chamtivých bledých tváří, když vás ženou do této krvavé a smrtonosné války a posílají vám pušky, které jsou staré a bezcenné." Bílý buvol se nad slovy Old Shatterhanda zamyslel: "Bílý buvol věří, že slova Vinnetouova a Old Shatterhanda jsou čestná a poctivá. Přeje si vyčkat, až se vrátí jeho syn Hbitý panter, který bez doprovodu vyjel dobýt si slávy. Bílý buvol cítí, že už stárne a chce část náčelnického břemene svalit na ramena svého syna. A když to Hbitý panter schválí, dá shodit zbraně tam do té propasti, kde zůstanou navěky."

Hbitý panter se při návratu do vesnice setkal s Rollinsem. "Hbitý pantere, buďte pozdraven! Nepoznáváte mě? Jsem přítel přátel Jicarillů a nepřítel jejich nepřátel." - "Hbitý panter to ví, jste pan Rollins, spojenec otce Hbitého pantera." - "Vidím, že jste byl na cestě za slávou a že byla úspěšná." - "Hbitý panter odvedl koně Apačů, podívejte." Indián se zastavil u tmavého hnědáka a hrdě pravil: "Ten je nejkrásnější ze všech. Takového koně má jen Vinnetou!" - "Vinnetou? Varuji vás, Hbitý pantere," zvolal Rollins s nožem v ruce. "Varuji vás, Hbitý pantere. Nechoďte do osady Jicarillů s těmi koňmi. Vinnetou právě přijel k vašemu otci, velikému náčelníku Bílému buvolu." - "Vinnetou? Jak se to bledé tváře dozvěděly?" - "Tady. Ten nůž ztratil Vinnetou. Našli jsme ho na jeho stopách, když jsme jeli za ním." - "Náčelník Apačů by ho nikdy neztratil!" - "Ne? Myslíte, že by si ho snad dal vzít?" - "Není to jeho nůž!" - "Je to tak. Znáte ho tak jako já." Rollins naznačil, jakoby chtěl Hbitému panterovi podat nůž, aby si ho mohl lépe prohlédnout, místo toho však Indiána zavraždil.

Vinnetou seděl při západu slunce u jezera a zamyšleně pozoroval hladinu. "Nač myslí můj bratr?" zeptal se tiše Old Shatterhand. "Jasný hlas zní nad vodami. Vzpomíná můj bratr na zvony ze Santa Fé?" - "Ano." - "Vinnetou opět slyší jejich hlas. Zní jen pro něj. Jeho srdce je lehké a plné míru. Jako toto jezero: je naplněno láskou k bohu Manitou a Vinnetou ví, že jeho smrt není daleko." - "To není možné. Můj bratr se mýlí, docela určitě. Nikdo nemůže předvídat svou smrt." - "Vinnetou ví. A Vinnetou se nemýlí, jeho duše už brzy přijde do věčných lovišť." - "Všichni jednou umřeme a naše duše se pak opět setkají, ale ten den je velmi daleko a máme před sebou ještě mnoho let." - "Manitou je veliký a život Vinnetoua je v jeho rukou."