Mayovky na Internetu

Winnetou IV

(1909-1910, později Winnetous Erben - Winnetouovi dědicové)

„Každý člověk by měl být andělem jiného člověka.“

Poslední Old Shatterhandovu výpravu May publikoval v letech 1909 až 1910 v deníku Augsburger Postzeitung, který byl jedním z nejvýznamnějších katolických periodik a v roce 1935 byl zakázán národními socialisty1. V roce 1910 pak román vyšel jako 33. svazek sebraných cestopisů. Po Mayově smrti začal svazek vycházet pod názvem Winnetous Erben. V roce 1935 doznal román řady změn. Zejména byl nahrazen Max Pappermann – jeho roli převzali Dick Hammerdull a Pitt Holbers. Dále přibyla pasáž, která zmiňuje osudy dalších zálesáků2. Autorem úprav je spisovatel Otto Eicke. Od roku 1960 pak vychází po revizi textu Hansem Wollschlägerem téměř původní verze, která ze změn zachovává osudy Karlových přátel3.

Karl cestuje se svou manželkou Klárou, kterou oslovuje přezdívkou Srdíčko (Herzle), do Spojených států, aby se zúčastnil setkání, které mělo být spojeno s poctou Winnetouovi. Úvod je z části autobiografický. May skutečně odjel v září 1908 parníkem Großer Kurfürst společnosti Norddeutscher Lloyd, bydlel v hotelu Clifton, navštívil Niagarské vodopády a byl u hrobu náčelníka Seneků Sa-go-ye-wa-thy. Zpátky se vrátil lodí Kronprinzessin Cecilie4. V dalším textu May/Old Shatterhand opět přemůže své protivníky, a to zejména čtením ze závěti Winnetoua a silou obrazu, když ukáže Winnetoua, jak jej nakreslil Sascha Schneider.

May v románu tvrdí, že Winnetou IV je fakticky též čtvrtým svazkem románů Old SurehandSatan a Jidáš a doporučuje čtenáři se s nimi též seznámit5. Souvislost se Satanem a Jidášem je sporná, ale v případě prvního románu je zřejmá. V románu se kromě jiných starých známých vyskytují Old Surehand, Apanačka a Kolma Puši (v originálu Kolma Putschi). Z protivníků v obránce se přerodí dvojice bratrů Entersových, kteří jsou syny Santera z trilogie Winnetou (v originálu psán jako Sander). Podobně smířlivě působí slova, obrazy a činy na staré protivníky. May vyjadřuje svou touhu po nenásilném řešení konfliktů a po míru mezi národy. Buďme si navzájem anděly a povznášejme se. Staňme se dospělými.

Z tohoto románu pochází úryvek Slepý výstřel, který se objevil v několika sbírkách (viz Vinnetouovi dědicové, Olympia, kapitola Ašta).

Rok
Vazba
Poznámky
1922
Vazba knihy ve vydání u nakladatelství Vojtěch Šeba. | Il. Karel Šimůnek.

Vojtěch Šeba - Překlad: J. Vávra. Ilustrace: Karel Šimůnek. Hned od prvních odstavců patrné značné zestručnění, mnoho vět chybí, nebo např. celý odstavec z přelomu stran 5 a 6 Európy, pak text ale vypadá lépe, přesto průběžně vynechávky. Zestručnění ovšem přispívá čitelnosti - méně zbytečných slov, esence zůstává. Herzle -> Zlatíčko. Vesměs zachovává cizí slova, křesťanské motivy, částečně němectví.

1931-1932
Vazba vydání u nakladatelství Toužimský a Moravec. | Il. Carl Lindeberg

Toužimský a Moravec - Překlad: Oskar Flögl. Ilustrace: Věnceslav Černý. Nemám, tj. jen odhad: je to před rokem 1935, tj. zřejmě dle původnější verze.

1939-1940
Obálka vydání u nakladatelství Toužimský a Moravec. | Il. Zdeněnk Burian

Toužimský a Moravec - Překlad: Oskar Flögl. Adaptace: J. Vávra. Ilustrace: Sascha Schneider, Zdeněk Burian. Druhé vydání 1943-44. Z tohoto vydání vycházel Návrat, tj. Dick a Pitt.

1990
Vazba knihy ve vydání u nakladatelství Laser. | Il. Petr Súkeník.

Laser - Ilustrace: Petr Súkeník. Max Pappermann, zřejmě vychází z Šeby.

1992
Vazba knihy ve vydání u nakladatelství GABI. | Il. Adam Glajc.

GABI - Ilustrace: Adam Glajc. Max Pappermann, asi převzato od Šeby, a to vč. chyb: To-kei-mun na str. 6, ale některé opravuje - Tatellah-Satah na začátku.

1992
Obálka brožovaného vydání u nakladatelství Olympia. | Il. Gustav Krum

Olympia - Překlad: Jiří Stach. Ilustrace: Gustav Krum. Podle K-M-V Bamberg, 1960. Občas zestručněn dialog nebo něco vynecháno, ale nic zásadního, překvapivě věrné. Navíc zmínky o starých známých (str. 81), Apanačka z jiného kmene (Kanean -> Pohonima) - stejná změna je i v Old Surehandovi od Olympie. Herzle -> Srdíčko.

1994
Vazba vydání u nakladatelství Návrat. | Il. Zdeněk Burian.

Návrat - Překlad: O. Flögl. Adaptace: Petr Dorňák. Ilustrace: Zdeněk Burian. Winnetou IV začíná v poslední kapitole čtvrtého svazku. Dick a Pitt.

1999
Obálka vydání u nakladatelství Návrat. | Il. Josef Pospíchal.

Návrat - Překlad: O. Flögl. Adaptace: Petr Dorňák. Ilustrace: Josef Pospíchal. Poslední dva svazky sedmidílného vydání, v sedmém svazku je navíc povídka Petrolejový požár. Dick a Pitt.

2018
Obal vydání u nakladatelství Európa. | Il. Martin Vrabec.

Európa - Překlad: Vincent Šabík. Ilustrace: Martin Vrabec. Vychází z překladu, který vyšel v nakladatelství Don Bosco v roce 1997. Herzle překládáno jako manželka, žena. Průběžně drobnosti, které bych přeložil jinak, ale budiž. Místy jsou poznámky pod čarou s různými fakty. Některá anglická slova nahrazena. Celkově dobrý dojem.

Děj (varování: text vyzrazuje zápletku nebo rozuzlení díla)

Karl s Klárou jsou doma a dostávají množství dopisů z Ameriky, které je zvou na událost, při které má být jeden z vrchů Skalistých hor pojmenován po Winnetouovi. Současně se objeví jakýsi Hariman F. Enters, který chce koupit výhradní práva na román Winnetou. Karl s Klárou se vydávají do Států.

U Niagarských vodopádů se Hariman se svým bratrem pokoušejí opět získat práva, ale Karl odmítá. Dozví se od nich o plánech nepřátelských kmenů. U hrobu náčelníka Sa-go-ye-wa-thy se seznamuje s indiány Athabaskou a Algongkou, kteří také putují na meeting.

Karl s Klárou se vydávají do Trinidadu. Zde se potkají se starým známým Maxem Pappermannem a též s Apačem, který se jmenuje Mladý orel. Společně se vydají k místu zvanému Ďáblova kazatelna a vyslechnou plány nepřátel.

Další zastávkou je Nugget-tsil. Karl znovu kope a nachází skutečnou Winnetouovu závěť. Družina se vydá k Deklil-to a s pomocí Karlovy staré známe Kakho-oto získají medicíny nepřátelských náčelníků.

Pak už se Karl s doprovodem blíží k Winnetouově hoře. Zde najde dvě znesvářené strany, které se nemohou shodnout, zda socha, kterou chtějí jedni Winnetoua uctít, náčelníka správně ztvárňuje. Její autoři, synové Old Surehanda a Apanačky, horečně pracují na svém díle, zatímco starý strážce medicín Tatellah-satah tajně doufá, že příchod Old Shatterhanda spor ukončí.

Zatímco se strany dohadují, nepřátelští indiáni se chystají stavitele napadnout. Čtyři náčelníci vyzvou Old Shatterhanda na velmi nevýhodný souboj. Karl zvítězí díky medicínám. Také se mu podaří získat srdce Old Surehanda a Apanačky, když jim ukáže Winnetouovu závěť a obraz od Saschi Schneidera. Nakonec vše vyřeší vyšší moc, když se socha zřítí do jeskyně. Zavalení nepřátelští indiáni jsou zachráněni a nastane mír.

Poznámky:

[1] Augsburger Postzeitung – Karl-May-Wiki.
[2] Vinnetouův odkaz, Návrat, str. 81.
[3] Winnetou IV., Winnetouovi dedičia, str. 364-366.
[4] Karl May – Moc fantázie, str. 171-172.
[5] Winnetou IV., Winnetouovi dedičia, str. 364-366.

Použitá literatura:

(Ondřej Majerčík - aktualizováno 21. 12. 2020)