Mayovky na Internetu

Kniha návštěv

Kniha návštěv si dlouhodobě drží přednost před diskuzním fórem, ale k poptávce či nabídce sběratelských materiálů využívejte, prosím, výhradně Diskuzního fóra, kategorie Antikvariát a bazar. Prosíme, zdržte se reklamy. Pokud tu chcete něco propagovat a má to vazbu na mayovky, tak nás kontaktujte na adrese majerco@seznam.cz, můžeme se domluvit.

Jméno:
Zpráva:
6 + 7 =
 
1 2 3 4 5 6 7 ... 199
Belenor (07.09.2017 07:28)
Nevím, jestli to na titulce dostatečně vynikne, tak ještě i zde: 5.10. by měl vyjít český překlad Petzelovy knihy "50 Jahre Winnetou-Film". Mám jen kusé informace, ale zdá se, že za to mohou Zatinka a Honza Koten :-) No, oni mě kdyžtak opraví :-)
ralf (05.09.2017 15:24)
mescalero: Ja som v podstate reagoval len na slovné spojenie "jen ve slovenštině". Áno niektoré vydania sú dosť skrátené a potom sa niečo márne hľadá...

Aj tieto veci, o ktorých teraz píšete sú pre mňa zaujímavé, niečo som si prečítal, ale zďaleka nie som taký odborník...
Unkas. (05.09.2017 15:22)
Isteže, Mescalero, máš pravdu. Vždy som rád, keď sa rozpíšeš na týchto stránkach. Opakujem, som rád za každý názor, ktorý sa tu objaví. Nemyslím tým ani faktologičnosť (o Tvojich kvalitách nepochybujem a viem, že ani o to Ti tu nejde), nie sme tu všetci vedci a študenti vysokej školy americkej, ale hlavne: dýchame tú "vůni" Divokého Západu - to nemá obdobu! Čo iné tak zásadne chytilo za srdce toľkých ľudí, ak nie indiánky, westerny? Koľko civilizácií zaniklo... hej, vieme o nich každý čo-to, ale: kto sa v mladosti hral na Rímana, Egypťana, Mezopotámčana?... No, troška som sa hral i na Rímana, pretože v mladosti som videl veľa kvalitních veľkofilmov na toto téma, ( nevynechal by som ani dnes opomenutých Dákov), ale Divoký Západ, to je i v súčasnosti niečo neskutečného. FANTASTICO! Díky Vám, pisatelia na týchto stránkach. Je to ako - piť dobré víno. Každý máme svoju kvalitu aj inde, ale celkovo nám ide o to jedno. A určite na začiatku všetkého stojí Veľký Karel May!
mescalero (05.09.2017 14:46)
Spousta konfederačních vojáků a důstojníků sloužila po válce na Západě a potýkala se s Indiány.
Z knih z dob občanské války:
Dowdey: Odtroubeno - život v Richmondu během let obč. války
Bromfield: Divoká je řeka - Seveřany obsazený New Orleans pod správou zkorumpovaných úředníků a důstojníků
Ehle: Čas bubnů - osudy jižanského venkovana, který to v armádě dotáhne až na generála, bitva u Gettysburgu
Cornwell: tetralogie z dob. obč. války (názvy jedn,.dílů si nepamatuji, ale např. Rebel, Masakr).
Jakes: Sever a Jih (2 díly); pokračování Láska a válka (3 díly)
J.Oakhurst (05.09.2017 13:18)
Jenom malá douška k historii války Severu proti Jihu.Existuje hodně knih,v nichž některých se podle založení a původu autora straní jedné nebo druhé straně.Nejstěženější u nás a možná i ve světě jsou asi dvě díla... Chaloupka strýčka Toma a Jih proti Severu.První vznikla v době kdy otrokářství ještě existovalo a které zcela nepokrytě kritizuje.Zaroven se stalo jakousi příručkou v rukou těch kdo vytáhli do boje proti otrokářskému systému.Román Jih proti Severu naopak ukazuje ,,staré dobré časy ,,kdy páni a jejich  otroci žili ve shodě a někteří z otrokú byli téměř členy rodiny..... Tento román byl napsán až ve 30letech a tak jako stejnomenný film stal se kultovní záležitostí.Obojí pohled je možný a svým způsobem popisuje realitu jaká na Jihu panovala..
Jedním z posledních románú k tomuto tématu pokud je mi známo a který vyšel v posledním desetiletí a jenž nabízí nestranný pohled na boj dvou znesvářených stran je Pochod k moři  od E.A.Doctorowa.Autor zde na základě osudú skutečných a fiktivních postav jejichž životy se rúzně prolínají, líčí téměř posledné fázi války kdy generál Sherman táhl se svým vojskem Georgií zanechávající za sebou pruh spálené země........ I když Sherman bojoval  na tě historicky správné straně byl tento zpúsob boje mnoha historiky považován přinejmenším za problematický nebot přinesl nesmírně utrpení zejměna civilnímu obyvatelstvu. Po Občanskě válce učinil vitézný Sever velkorysé gesto...netýkalo se všech... a mnoha příslušníkúm bývalě konfederačné armády umožnil další slušnou existenci v rúzných sfěrách... politického hospodářského aj.života v případě generála Leea by i dnes takě neškodilo více velkorysosti...... Sám president Lincoln se zasazoval o to aby se postupovalo proti poraženěmu Jihu s určitou tolerancí a smiřlivostí.
Když vedly USA v roce 1898 válku se Španélskemve ve sporu o Kubu a Filipíny byl jedním z velících dústojníkú bývalý konfederační generál Wheeler ….
mescalero (05.09.2017 09:32)
Unkas: jistěže je právo na straně toho, kdo se brání, jehož území se uzurpuje atd. Dnes jsou snahy tento princip zpochybňovat a omlouvat ho zcivilizováním "divočiny" (což prý přináší prospěch všem, jak divochům, kteří už nemusí žít v denodenním strachu o holý život, tak osadníkům, kteří povznesou panenskou zemi k rozkvětu). Nakonec jde o filosofický problém: žádný národ nežije na svém původním území, na němž by sídlil od nepaměti, vždy odněkud přišel a nějak se musel vypořádat s původním obyvatelstvem. Pak je otázkou, jak daleko jít do historie, od jakého datumu to vzít a říct, tak odteď budeme posuzovat práva někoho na něco za nedotknutelná. Nakonec vezměme si dnešek, proč restituce od r. 1948, cožpak všichni vlastníci v r. 1948 přišli k svému majetku čistě?
Bezdůvodně se neděje nic, snad jen člověk totálně opilý či zdrogovaný může něco špatného provést bez důvodu. Americká vlády v 19. století nemohly (i kdyby stokrát chtěla být maximálně spravedlivá, což je samozřejmě utopie) v sousedství svých osad tolerovat existenci společenství, které v posledku žily už jen z nájezdů a z prodeje věcí a lidí, které na těchto nájezdech získaly. Ta situace neměla řešení. Tedy řešení, které by bylo pro obě strany přijatelné.
Masakry Indiánů jsou viditelné a právem se kvůli nim rozhořčujeme: na jednom místě pobili vojáci či dobrovolníci desítky či v několika případech i stovky lidí. Ovšem, když si dáte práci (počítejte s roky studia, hledání, vypisování, porovnávání ...), často zjistíte, že podobný objem obětí z řad osadníků se dá nasčítat z jednotlivých nájezdů, kterých byly tisíce (a oběti z řad Mexičanů jsou velmi špatně evidovány, jen se odhadují). Nejvíce osadníků a dalších civilů pobili Apači, Komanči, Kiowové a pak také kmeny z oblasti Kentucky a Ohia (Šavani, Delaváři, Miamiové aj.). Jenom v oblasti dnešní Záp. Virgínie eviduji kolem stovky nájezdů na přelomu 18-19. století.
Zabíjení mustangů - opět více vynikne postřílení ind. koní v kaňonu Palo Duro, postupné usmrcení a následné snězení desetitisíců divokých mustangů Komanči se už nezmiňuje, neboť to není tolik mediálně zajímavé a působivé.
Stále stojím na straně Indiánů, ovšem nemohu zavírat oči nad jevy, které je staví do krajně nepříznivého světla. Ale to je problém každého člověka, jenž se pustí do dlouholetého studia nějakého problému. Někdy závidím lidem, kteří se přečetli pár Indiánům příznivých knih, rozhořčili se nad jejich útiskem a nadchli jejich bojem za svobodu ... a v tomto postoji (dále už nic nezkoumali) setrvají do konce života a jsou svým způsobem šťastni, neboť jejich znalosti jim tak krásně koresponduje se světem knižních i filmových mayovek. Pozor: nikoho konkrétního tu nechci napadat nebo urážet či si ho dobírat, poukazuji jen na takovou tu obecnou "znalost" Indiánů u nás.
Unkas. (04.09.2017 15:29)
Ono je to dnes dosť zložité posudzovať, Mescalero: keby si napr. žil s Geronimom (a neopravoval vodu), tak by si hovoril inak ako napr. osadník, ktorému (niekedy) bezdovodne "zlí" Indiáni vyvraždili famíliu. Ty však máš dobrý záber na toto téma, nechcem to moc rozvádzať - len podotýkam, kde je to vačšie ZLO? Podľa mňa na bedrách belochov. Hej, "POKROK" nemožno zastaviť, ale vidieť, ako armáda a dobrodruhovia strieľajú do prekvapených žien a detí, v tom množstve mŕtvol, skalpov.. vrcholom všetkého bolo naťahovať na sedlo ochlpený ženský genitál... Iste, i červenokožci vynikali v mučení, obzvášť Apači. A to strieľanie mustangov, v tisícoch "vivat modrokabátnici"! - neviem si to dnes ani virtuálne predstaviť. Asi bola v tej dobe iná aplikácia... Pozn.: Ako Slovák som v mladosti čítal českú literatúru, nebol problém. Dnes vidím na mladých, že problém to je. Hlavne z českej strany. Slováci sa viac venujú češtine.
mescalero (04.09.2017 14:05)
ralf: ve slovenštině jsem přečetl desítky knih, nemám s ní žádný problém. Např. Poklad ve Striebornom jazere jsem četl poprve ve slovenštině, neboť ještě kolem r. 1980 neexistovalo české poválečné vydání (respektive od r. 1950). A čtenářský zážitek to byl famózní a jedinečný, ve vydání Olympie jsem pak marně hledal některé pasáže a vůbec mi to vydání přišlo nějaké textově zkrácené.
mescalero (04.09.2017 13:59)
lasky: Indiány "vyvraždily" spíše nakažlivé nemoci, vlna smrtících epidemí se jihovýchodem dnešních USA přehnala ještě před příchodem prvních conquistadorů, čímž nijak nezpochybňuji různé masakry. Studujete-li do hloubky historii nějakého dnes "vyhynulého" kmen (jakékoliv etnikum bývá odborníky považováno za vyhynulé, když zemře poslední jedinec, mluvící původním jazykem; "odnárodnění" jedinci, rodiny i skupinky samozřejmě žijí dál a někdy o sobě dávají hlasitě vědět, pak vidíme skupinky přetloustlých černochů a všelijakých dalších míšenců i pár od pohledu čistokrevných bělochů, které se hlási ke kmenům, které byly v encyklopediích z poč. 20. století prohlášeny za "mrtvé"), zjistíme, že dokonalé fyzické vyhlazení se nikdy nekonalo, vždy nějaké vzdálenější tlupy a jedinci přežili. I takoví veledůkladní Němci se svým továrním systémem zabíjení nedokázali (ač o to usilovali ze všech sil, což se o vládách USA rozhodně říci nedá) vyhubit byť jen jediný sebemenší národ.
Jinak konkrétně pův. obyvatelé Maine, tzn. různé abenacké kmeny, osadníkům nic nedluží, pobili jich také hodně. Kdo zná knihu Cesta na severozápad, ten si možná vzpomene, že v misii St. Francis nalezli Rogersovi harcovníci stovky, snad kolem 600, bělošských skalpů. Nic není černobílé.
Zeta (02.09.2017 21:38)
Ralf: To je dobře, že lyžuješ a hraješ tenis, celkově že se můžeš hýbat, ano, operace páteře patří k nejvážnějším (a nejrizikovějším), bohužel :(( Obdivuji všechny, kdo se takto se zdravotními problémy dovedou vypořádat, takže za mě máš velký palec hore!

Ve slovenštině jsem četla druhý díl Old Surehanda, a překlad se mi velmi líbil, obzvlášť duo Holbers-Hammerdull a jejich neustálé "čo, ty starý medved?" bylo geniální, ta neexistence pátého pádu a skloňování mi tam prostě pasovala líp, než v češtině :)) Ale obecně prostě čtení ve slovenštině nepovažuji za čtení v cizím jazyce, jsem ještě pořád z generace, co normálně oběma jazykům rozumí.

BTW v knížce jsem se pročetla k nešťastným událostem na Nugget-Tsilu, a vzpomněla jsem si, že kdysi kdesi tady na fóru někdo psal, že během knih vlastně mírumilovný OS pozabíjel okolo 20-30 lidí. Takže prozatím má skóre 3...
Remi (02.09.2017 21:31)
Zeta: Vinnetoua jsem četla několikrát, nikdy jsem ale nevěděla, že by snad mohlo být nějaké rozšířenější vydání. Dík za informaci! :)
ralf (02.09.2017 20:02)
Mescalero: Nie je to jedno, či je to slovenčina alebo čeština? Mne to je jedno. Dôležité podľa mňa je , ako je to preložené! Trojdielny Winnetou v slovenčine má 960 strán, preložil ho Dr. Teofil Ušák a číta sa to vynikajúco, ale aj Old Surehand a iné. Naposledy som to v nemocnici prečítal za 6 dní, už asi 12. krát. Podobne som čítal aj v češtine veľmi dobre preložené diela, napr. šesťdielny "V tieni padišacha"... Ale dostali sa mi do rúk aj knihy preložené strašne, a to tak , že sa to vôbec nedalo čítať a vrátil som to po pár stranách do knižnice - a to zase v oboch jazykoch...
Zeta: Operácia chrbtice je naozaj vážna vec, ja zase viem , aký to je pocit, keď sa preberieš z narkózy a okrem strašnej bolesti (napriek infúziám) máš chrbát priskrutkovaný k posteli a nemôžeš sa ani pohnúť. Asi to nebudem s tými koníkmi skúšať, hrám tenis , v pohode lyžujem,... , vieš - náhoda je blbec.
lasky (01.09.2017 21:00)
dobry vecer, moja sestra zije v Maine, navstivili sme tam indianske muzeum, rocna navstevnost je tam 5000 ludi.. moj dojem je ze dnesny potomkovia povodnych kolonizatorov sa hanbia za svoju minulost a snazia sa na to zabudnut a strkat hlavu do piesku ,ako ich predkovia vyvrazdili povodnych obyvatelov.
Zeta (01.09.2017 19:43)
Unkas: Děkuji za podrobnosti! Email nespěchá, ptala jsem se čistě proto, že mě zajímá, kde se Čechům na Floridě nejlépe žije, nad osobní zkušenost nikdy není. Jinak mám projeto obdobné území - na Floridě obě pobřeží s tím, že jsem byla až dole na Key Westu (podél atlantického dolů, podél mexického zálivu zpátky nahoru), víceméně celou Georgii, Tennessee až po Nashville (Smoky Mountains jsou zatím moje nejoblíbenější část Ameriky), částečně South a North Carolina a Alabama. Je moc fajn poznat lidi, kteří znají i tyhle končiny a ne jenom klasicky NY, Washington a maximálně LA. No v GA by se ti líbilo, tam je šedokabátnických památek spousta, však to byl poslední stát, který kapituloval :))) Ale je teda zase pravda, že do některých čtvrtí Atlanty nebo Maconu je lepší s bílou kůží nechodit.

Hmm, napadá mě - našli by se tady zájemci o vlákno "Amerika" v diskusi, kde bychom si mohli vyměňovat zážitky, zkušenosti a tipy z druhé strany velké louže?

Mescalero: Já vím, že je to celkem jedno, v jakém pořadí se čtou, nicméně tohle vydání Vinnetoua mě natolik nadchlo a okouzlilo, že mám chuť číst dál - i proto, kolika podrobností a věcí jsem si na "druhý pohled" všimla. :)
Unkas. (01.09.2017 14:48)
Puhdys mi prídu i dnes dobrí, niektoré pesničky sú výborné zvukovo i rytmicky, Nemci stále na ich vystúpeniach ucikávajú. A čo sa týka Juhu, tak tam som troška pookrial čoby šedokabátnik. Napr. v Tampe som bol tuším v Ibor City, autom sme nemohli ani zastaviť, samý černoch na húpajúcich kreslách a ten výraz v očiach! "Nezastavuj, kurva nezastavuj!!!" - kričal Henry, keď som chcel ako správny čechoslovák zastaviť staručký chevrolett a dať sa na pokec (lámanou angličtinov s moravským nádychom)... Nutné zažiť, i ďalšie príbehy, tu to nechcem moc rozpitvávať. Tam by som vysadil tých naivných politikov, narúžovelých pupúšov! Je pravda, že v Tampe boli fantastické doutníky od černochov, po Cube druhé najlepšie, tým bol prístav známy. A keď som videl napr. letecké zábery z druhej strany Floridy na Atlantic, kde sme sa tiež kúpali, a domáci popisovali tie tiene okolo nás "to sú žraloky", tak som mal zadok stiahnutý... To všetko bolo pred rokom 2001, to sa ešte dobre lietalo...
mescalero (01.09.2017 10:46)
Unkas: co se týče Puhdys, dostalo se mi do ruky jedno z jejich posledních alb (Alles hat seine Zeit), tuším, že je z r. 2005, A je (až na jeden song, který složila a vokálně doprovodila Jana Grossová ze skupiny Bell, Book and Candle - hrají v ní i dva synové členů Puhdys - a který do celé koncepce desky nezapadá) vynikající: melancholické, melodické a dostatečně tvrdé. Slyšel jsem i několik dalších novějších alb, ale tohle mi přišlo zatím jako nejlepší.
Na Floridě, v Tallahassie, byl (pracovně) můj bratr v letech 1995/96, procestoval i velký kus amer. jihovýchodu, nejdál na severu byl ve Smoky Mountains, na západě pak v New Orleans. Na další pracovní cestě pak projel většinu nár. parků na pomezí Kalifornie, Utahu a Arizony. Já nebyl v podstatě nikde a tak to i zůstane, nejsem cestovatelský typ, nikdy jsem neletěl letadlem, nejdále jsem byl za polárním kruhem a pak v Irsku. Ale to už takřka 15 let, kdy jsem měl ještě prachy na cestování. Teď sotva uživím sebe a své koníčky.
pavel bb (01.09.2017 10:31)
Vážení priatelia,
dovoľujem si Vás upozorniť na výstavu "Dobrodružný svět románů Karla Maye" v Galerii Malostranská beseda (do 25.9.2017).
mescalero (01.09.2017 10:25)
Zeta: nic podstatného se nestane, když se mayovky čtou tak, jak člověku přichází pod ruku, Ingram neIngram. Nakonec většina příběhů Vin. a O. Shat. se odehrává v jakémsi "bezčasí", měly by se vlastně odehrávat (platí-li Mayem uvedené datum Vin. narození a úmrtí, nic jiného k dispozici stejně není) max. pár let před Vin. smrtí, neboť takřka všude jsou oba pokr. bratři zkušení zálesáci, které zná celý Div. západ (a k takové proslulosti nepřijdete za pár týdnů či měsíců). Já jsem žádného Ingrama neznal a mayovky četl naprosto chaoticky (sháněl jsem je a půjčoval si je, kde se dalo, některé byly pro mě dostupné jen ve slovenštině), neboť kolem let 1975/85 se neválely na každém rohu, některé v salátovém stavu neměly ani všechny stránky.
Unkas. (01.09.2017 10:24)
Zetuško, bol som nejaký čas na Floride u známých - takmer celý Východ... Ozvem sa ti časom na email, pretože nie som počítačový "fanatik", používam ho k čiastočným informáciám a el.pošte, no najviac chodím na tieto stránky. Tampa, Venice, Orlando, Charlotte, Washington - to bolo moje... A príroda.. A tiež musím podotknúť, že som rád, že existuje niekto, ako Mescalero zo skupiny Puhdys na týchto stránkach - ten najviac vymetá pavučiny... Nebyť týchto mayoviek na internete, tak mám počítač zaprášený...
Zeta (31.08.2017 23:21)
Ralf: Operace páteře? To je vážná věc, moje mamka má za sebou tři, po autonehodě nejprve šrouby, pak šrouby ven a pak zas šrouby zpátky, takže se ti vůbec nedivím :(( Přeji hodně síly a zvládání té páteře, na koníkovi by to asi také šlo, existují i hipologické oddíly například pro postižené děti nebo lidi na vozíku, spousta lidí koně půjčuje i turistům na vyjížďky za doprovodu zkušeného "koňáka" - to jsou koně, co jsou vycvičení, aby nosili pokaždé jiného jezdce, tam bych se nebála. Já jsem seděla na mladém hřebci, co navíc nosil jen dva tři lidi, tak si zaskákal :)) No ale aspoň mám na krocení koní reálnější pohled - naní to žádná sranda :)))))

Unkas: Tys bydlel delší čas na Floridě? O tom bych ráda věděla něco víc, můžeš se mi ozvat na email dana.k.scully@seznam.cz? Starého dobrého Sama zdravím v každé kapitole! :))

BTW Vzpomněla jsem si, že jsem přislíbila pozdrav od toho moře - tak tady je Vinnetou u moře (https://ibb.co/fTqA7Q) :)) Bitvu s Kiowy, Old Shatterhandův boj o život, zúčtování s proradným Tanguou a vrahem Rattlerem, i pokrevní bratrství máme zdárně za sebou, teď jsou tady pro všechny kromě našeho greenhorna, kterého už greenhornem nejmenuje nikdo kromě Sama, konečně dny odpočinku. Pár postřehů, co mi při prvním čtení nedošly nebo v tom vydání nebyly:

Sam Hawkens je moje čím dál víc oblíbená postava, je až dojemné, jak má Oldu rád a jak se o něj "stará", jak mu na něm záleží, a přitom jak ho nechce chválit, aby nezpychnul.
V mém předchozím vydání určitě nebyly poznámky o tom, že se OS později od Vinnetoua dozví, že ho měl od prvního setkání rovněž rád a že doufal, že se z nich stanou přátelé.
O hodně rozvinutější byla pasáž, kde Nšo-Či popisuje, co všechno ví o krutostech bělochů, včetně věcí jako vivisekce atd., pasáže o víře, ať už tu, kde V žádá OS, aby se ho nikdy nesnažil obracet na svou víru, nebo Inču-Čunova řeč nad hrobem KP jsem taky četla poprvé.
Rovněž mi teprve teď na druhé přečtení došlo, jaký byla bitva mezi Kiowy, Apači a zeměměřičskou skupinou vlastně masakr - 15 mrtvých bělochů, 11 Apačů a 30 Kiowů, to jsou docela silná čísla.

Čtení si opravdu moc a moc užívám, a díky tomu měním plán a místo Pádišáha se po dočtení znova zakousnu do románů z Ameriky, ale tentokrát s tím, že si je dám podle Imgrama, protože ty ve třetí osobě jsme zatím ještě nečetla a kratší povídky taky ne. No, školní prázdiny dneškem uplnynou, přeji vám kamarádi všem krásný začátek podzimu, a ráda si přečtu dojmy ze čtení, nebo vlastně cokoliv od vás.
1 2 3 4 5 6 7 ... 199

Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR


od 1. 9. 2005